Je to už měsíc, co pro Sršně skončila třetí sezóna v nejvyšší basketbalové soutěži. Stejně jako loni jste vypadli ve čtvrtfinále. Jak se vám to s odstupem hodnotí?
Asi už není žádným tajemstvím, že jsme před loňskou sezónou chtěli tým doplnit jen o jednoho hráče pod koš a zachovat tým co nejvíce pohromadě. Jednali jsme hlavně s Davidem Böhmem, který byl naší první volbou. Ten se nakonec rozhodl jít do pražské Slavie. Vzali jsme tak Michala Kozáka a k němu navíc Kubu Zvolánka, jehož výkony mě zaujaly na letním ME U20. Kostru týmu máme však jasně danou a s našimi finančními možnostmi si nemůžeme dovolit nakupovat hotové hráče. Proto musíme a chceme jít i nadále cestou mladých českých hráčů a dávat jim šanci.
Já rád používám slovo systém. Každý náš soupeř říká, že hrajeme specifický basketbal, a já s tím, že hrajeme jinak, souhlasím. Musíme totiž nějak eliminovat to, že postrádáme individuální kvalitu zahraničních hráčů, a všichni táhnout za jeden provaz. Každý musí vědět, co udělá ten další. A pokud si tohle budeme uvědomovat a ti hráči ten systém budou držet a věřit mu, jsme schopni nahradit i zranění těch největších hvězd.
Z mého pohledu se jedná o kombinaci mnoha faktorů. Určitě v tom nějaká smůla je, ale já celkově nerad slova jako smůla nebo štěstí používám. Ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným. Většina těch zraněných hráčů je minimálně mládežnickými reprezentanty, takže za poslední roky moc volných prázdnin nezažili. Někteří z nich si sebou dokonce nesli nedoléčená zranění z loňské sezóny, ale těžko jde klukům s takovým srdcem zakázat historicky první play off Sršňů na Zimáku. Zároveň nejsme čistě profesionální tým, protože převážná část hráčů je studenty vysokých škol, a když si vezmu historii všech tří sezón, tak ke zraněním docházelo zpravidla okolo zkouškového období, kdy ta hlava, ať chceme nebo ne, není soustředěna stoprocentně jen na basketbal. V neposlední řadě musíme určitě posunout naši kondiční a silovou přípravu, fyzioterapii a regeneraci na další level. Nebudeme si nic nalhávat, hrajeme extrémně náročný styl basketbalu, a přestože kluci tyto věci okolo měli každý den k dispozici, musíme se této problematice věnovat ještě více a zaměřit se na každý detail, abychom se tomu v budoucnu co nejvíce vyvarovali.
Mám obrovskou důvěru v osu hráčů, kolem které se náš tým točí. A právě na hráčích z té osy jsem vlastně pozoroval ty největší změny. Kluci získali ještě větší sebevědomí, i přes četné absence pro nás žádný zápas nebyl ztracený a ta nejužší rotace opravdu věřila, že se může měřit s každým. Sice jsme uhráli o tři výhry méně než v předešlé sezóně, ale tentokrát už nás nikdo nepodcenil a všichni nás brali zcela vážně. K tomu jsme se po celou sezónu trápili s již zmiňovanými absencemi hvězd a prakticky neexistující přípravou před začátkem soutěže, ale i přesto jsme s přehledem postoupili do nejlepší osmičky soutěže a tam odehráli zcela vyrovnané duely. Nicméně teď už nemá cenu si donekonečna pokládat otázku: co by kdyby… Je před námi nová sezóna a v ní nové výzvy!
Nemyslím si, že s hráči pracujeme o tolik jinak než ostatní týmy. Největší rozdíl je v důvěře a jejich roli v týmu. Hráči tím, že máme ten tým postavený na Češích, musí vzít zodpovědnost do svých rukou a nemůžou se schovávat za cizince. Důkazem toho je, že ve všech třech sezónách v NBL obdržel cenu MIP (hráče s největším zlepšením) někdo ze Sršňů. První rok Vojta Sýkora, v minulé sezóně Honza Karlovský a letos Kevin Týml. Největší odměnou pro trenéra pak je bez pochyby ta, že v jednom kvalifikačním okně na MS máme v nominaci seniorského nároďáku naráz hned tři kluky od nás. A pokračuje to i letos v létě, kdy momentálně na soustředění reprezentace U24 máme hned pět hráčů: Vojtu Sýkoru, Martina Svobodu, Matyáše Ježka, Pepu Svobodu a Jakuba Zvolánka. Když k tomu připočteme v širší nominaci U20 trojici Suchánek, Klement, Zita, tak už ani nemusíme vyjmenovávat další mládežnické výběry, abychom si uvědomili, že naši práci někdo opravdu bere vážně a náš klub už v Čechách něco znamená. Vzhledem k tomu, že se pořád někde v hloubi duše cítím stále více jako mládežnický trenér, tohle pro mě stále znamená více než výsledky.
O tom není třeba debatovat. Sršni Písek už nejsou jen obyčejný rodinný klub z malého města, ale stali se férově značkou, která ve světě sportu něco znamená. Za čtyři utkání play off přesáhla celková návštěvnost 10 tisíc prodaných lístků, a to si řekněme na rovinu, že letos trošku chyběl ten pomyslný sportovní příběh, kdy asi nikdo nečekal, že můžeme Pardubice vyřadit. Bez našich fanoušků by tahle pohádka nikdy nevznikla a my si toho nesmírně vážíme. Pro mě ale nejvíc znamená stejně to, že vypadneme ve čtvrtfinále bez jediné výhry, a přesto dostaneme standing ovation celého Zimáku. Právě to svědčí o tom, že se nejedná jen o fanoušky úspěchu, ale o lidi, kteří mají klub v srdci a pro které ta naše žlutočerná rodina mnohé znamená.
Ač to tak možná nevypadá, náš rozpočet v soutěži nepatří k největším a k té horní čtyřce máme opravdu daleko. A to se již pohybujeme ve zcela odlišných číslech ve srovnání s rokem, v němž jsme postupovali. Nebudeme si nic nalhávat, udržet profesionální tým na malém okresním městě je těžší a těžší. Jestliže jsme nechtěli jít cestou cizinců, kteří skutečně jsou levnější než Češi, museli jsme jednat už v průběhu minulé sezóny a vsadit na osu hráčů, která nás táhla všechny tři sezóny v NBL. Zároveň je nutné přiznat, že jsme se museli přiblížit jejich reálné ceně na trhu, a proto zabírají převážnou část rozpočtu na A tým. Nicméně za tyhle kluky dám ruku do ohně. Oni si Písek oblíbili, jsou vděční za tu příležitost a udělají pro náš klub maximum. Stejně tak fanoušci Sršňů mají rádi je a nikdo z nich by nechtěl, abychom každé léto měnili celý tým. A kdo mě zná, ví, že musím pracovat koncepčně, jinak mi to nedává smysl a ta práce by mě nebavila. Pořád chci mířit výš, a pokud to jen trošku půjde, tak s touhle partou kluků.
Odchody jsou vždy nepříjemné, ale soupiska není nafukovací a nemůžeme si nikdy nechat všechny. A nejvíc to mrzí ve chvíli, kdy se na kluky nedá vlastně říct nic špatného. Nám se, jak jsem již řekl výše, podařilo udržet převážnou část současné osy týmu, což však zároveň znamená, že musíme ušetřit někde jinde a zohlednit nejen emoční stránku věci, ale i poměr ceny a kvality. Co se týče Johana a Michala, tak kluci v tomhle věku už musí hrát velké minuty, jinak jejich pokračování nedává smysl pro žádnou stranu. Nějaké další změny pak určitě nastanou, nicméně děláme maximum, aby se to netýkalo těch největších hvězd. Spíše to bude formou hostování pro naše mladé hráče, kteří by neměli dostatečnou minutáž. Naopak máme určitě v plánu jednoho, možná dva hráče přivést, protože drobné okysličení ten tým vždy potřebuje.
Kdo nahradí jejich místo? Jaký typ hráčů teď Sršni nejvíc hledají?
Hledáme mladé a hladové hráče, kteří na sobě chtějí pracovat a posouvat se kupředu. Ukázkovým příkladem je Matyáš Ježek, který u nás bude pokračovat minimálně další dva roky. Přišel s obrovskou pokorou, tým je pro něj na prvním místě a zároveň na hřišti nevypustí jedinou situaci. Jedná se o hráče, který přesně zapadá do našeho systému. Naopak určitě není v našem rozpočtu místo na to přivádět zkušené hráče nebo hvězdy soutěže. To bychom si mohli dovolit pouze v případě nějakého odchodu hráče ze „základní pětky“. Vzhledem k mému nastavení určitě budeme pokračovat v práci s našimi odchovanci a přivádět mládežnické reprezentanty. Není náhoda, že jsme byli týmem, který dává statisticky nejvíce minut hráčům do 21 let. Máme v ČR talentované kluky, jen jim musíme dávat šanci se v NBL ukázat, a to bude naší cestou i nadále.
Dokud se diametrálně nezmění náš rozpočet a možnosti, do každé sezóny vstupuji s obrovskou pokorou a vždy pro mě bude úspěchem postup do nadstavbové skupiny A1, ideálně spojený s následnou účastí v play off na Zimním stadionu. Na stranu druhou náš tým vypadá na papíře velice zajímavě, svou kvalitu potvrzuje už dva ročníky a když nám vydrží zdraví, stojím si za tím, že se může stát úplně cokoliv a medaile už pro nás nemusí být jen snem. Samozřejmě to ale není jen o nás. Hodně záleží také na těch nejlepších týmech, jak využijí své možnosti a jaké hráče přivedou. Každopádně já jsem extrémně soutěživý a věřím, že máme na to se posunout výsledkově zase o stupeň výš. Nicméně půjdeme krok za krokem, proto je pro mě nyní nejdůležitější dát se po těch dvou sezónách zdravotně do pořádku a absolvovat dobrou přípravu.
Jan Šturc
