16.4
Po smolné porážce v prodloužení ve druhém utkání čtvrtfinálové série extraligy U17 na hřišti Sokola Pražského, čekal naše Sršně ve středu 4. dubna rozhodující duel o účast na Final four. V této chvíli už bylo naprosto nepodstatné, že náš soupeř vstupoval do play off až z 11. pozice a do čtvrtfinále se probil v předkole přes BA Nymburk. Náš tým byl naopak jasným vítězem základní části, ale jak už to tak bývá, rozhodující duel play off nemá favorita. Ač do haly dorazili téměř tři stovky diváků, byl to překvapivě soupeř, který byl v hledišti slyšet, a tak se utkání hrálo v báječné atmosféře. Sršni se hned z prvního útoku ujali vedení, bohužel pak naprosto zmizeli ze hřiště a bratři Sokolové se rychle ujali vedení 9:2, takže jsme si hned v úvodu museli vybrat první oddechový čas. Devítibodové vedení si soupeř držel téměř 7 minut, pak však přišel první nápor domácích a po první desetiminutovce už byli naši hráči ve vedení 19:18. Úvod druhého dějství patřil opět hostům, kdy si rychle vzali zpět čtyřbodové vedení. Pak přišla asi nejlepší pasáž domácích, kteří zapnuli na plné obrátky, dostali se do vedení 33:28 a Sršní hnízdo bylo na nohou. Bohužel však ještě do poločasu chyběly tři minuty, které se nakonec staly zlomové pro celý průběh série. Soupeř do poločasu předvedl šnůru 12:0 a srazil naše sebevědomí k bodu mrazu. Sršni sice nesložili zbraně a v půlce třetí desetiminutovky byli opět ve vedení, tentokrát 47:46. Bohužel opět přišla z naší strany křeč na útočné polovině a obrana už byla v troskách úplně. Stejná písnička, 9 bodů hostů v řadě a před poslední desetiminutovkou byl stav 47:55. Písečtí hráči sice dál bojovali, ale v této chvíli stálo i to pověstné štěstíčko na straně hostů, kdy soupeř proměňoval trojky o desku a nervózní Sršni neproměňovali ani jednoduché dvojtakty. Ač jsme bojovali až do závěrečného hvizdu, nedokázali jsme se přiblížit na menší než pětibodový rozdíl a tak byla po konečném výsledku 72:80 zkáza dokonána. Neuspěli jsme ve čtvrtfinálové série, a tak se místo třetího pořádání final four a zároveň i útoku na třetí titul v řadě musíme smířit s pátým místem. Všem tak zbyli pouze oči pro pláč.
Komentář Jana Čecha: Když to řeknu zcela upřímně, musel jsem si nechat pár dní odstup, a i tak je pro mě psaní těchto řádků obrovsky těžké. Samozřejmě jde pouze o basketbal, a ne o život, na druhou stranu si plně uvědomujeme, o co jsme přišli a co jsme promarnili. Ještě těžší to je vzhledem k situaci, že jsme s přehledem ovládli základní část s bilancí 23 výher a 1 porážka, k čemuž jsme také naprosto ovládli první čtvrtfinále, ve kterém jsme vedli i o více než třicet bodů. Historicky třetí pořádání Final four v Písku je tak nenávratně pryč a místo nás se bude pořádat v Brně. Můžeme se vymlouvat na systém, který prostě nahrával outsiderům, hrát tři utkání čtvrtfinále během sedmi týdnů nebylo šťastné, ale rozhodně to nebyl ten hlavní důvod. Myslím, že se celkově nasčítal průběh posledních dnů, možná týdnů, kdy dorostenci byli součástí senzační jízdy mužů, kdy je hojně podporovali při každém výjezdu a utkání, hráli jsme do posledního duelu i extraligu U19 a těch emocí na nás všechny prostě bylo moc. Od koše v poslední vteřině rozhodujícího finále 1. ligy mužů na Slavii utekl týden a od té doby se skvěle rozjetá sezóna Sršňů zbortila jako domeček z karet. My jsme si však tuto sérii prohráli jednoznačně ve druhém utkání v Žitné ulici, kde jsme prostě nesplnili jediný pokyn, nebyli jsme plně koncentrovaní a mysleli jsme si, že se nám nemůže nic stát. V prodloužení ale stalo a středa už tak byla loterie, kterou jsme s nadšeně bojujícím soupeřem prohráli. A bohužel zaslouženě, protože v těchto pěti dnech prostě chtěl víc a postup si zasloužil, i když naše letošní bilance 24 výher a tři porážky je hodně krutá k odsouzení na páté místo a konec sezóny, ale tak to prostě je. Bohužel velká část hráčů se z toho slušně řečeno rozklepala a neustála roli favorita psychicky. Nechali jsme Pepu Svobodu hodně osamoceného a bohužel ostatní měli na koši poklop, jinak si neumím vysvětlit, co všechno jsme dokázali neproměnit. Teď se bude muset ukázat charakter hráčů a doufám, že do přípravy na další sezónu vletí s ještě větší intenzitou, aby se toto zklamání už neopakovalo. Každopádně pro Sršně to byla průlomová sezóna, která sice neskončí s cenným kovem na krku, ale naše systematická práce s mládeží nese své ovoce v první lize a troufám si tvrdit, že se stáváme stále smysluplnějším projektem a máme před sebou světlé zítřky. Atmosféra, která v posledních týdnech panovala v hale a celkově ve městě Písek mě naplňuje přesvědčením, že to nejlepší nás teprve čeká a Vám patří obrovské DÍKY.
