16.4
Ve středu 27. dubna bylo na programu rozhující třetí duel finále 1. ligy mužů, kde si pouze vítěz mohl zajitit vstupenku do baráže o KNBL proti Jindřichově Hradci. Myslím, že každý, kdo čte tyto řádky, už zachytil mánii, která se v klubu Sršni Písek odehrává, a do pražského Edenu tedy opět vyrazila lavina fanoušků ve žlutočerných dresech, kteří chtěli být hnacím motorem našeho klubu v cestě za úspěchem. Hned od úvodu utkání se rozpoutala podívaná, kterou prožívaly stovky lidí přímo v hale a tisíce diváků u obrazovek TVcom. Protože tahle finálová série prostě vtáhla do děje každého. Hned v úvodu sice Američan Bradley opět zaznamenal rychlých osm bodů, ale jinak první desetiminutovka byla naprostou výjimkou v této sérii, kdy to byl spíše souboj obran. Vedení se neustále střídalo a skóre 17:17 plně vypovídalo o průběhu této čtvrtiny, kdy si nikdo nevytvořil větší náskok. To se stalo až v půlce druhé periody, kdy se Sršni dostali do trháku po trojce Vojty Sýkory a vedení 31:25 rozpoutalo v hale pekelnou atmosféru, na které měli oproti prvnímu utkání podíl i fans Slavie. Bohužel tady se ukázalo, že zkušenosti nám chybí a těch pár minut do poločasu jsme absolutně nezvládli, byl to takový trest za mládí. Ještě díky bohu za trojku Vojty Sýkory s klaksonem poločasu, jinak by s námi bylo zle. Čtyři minuty jsme prohráli 17:6, a to jsme ještě mohli být rádi. I tak ale vedení Slavie 42:37 slibovalo drama i do druhého poločasu. Ten jsme bohužel nezačali úplně dobře, vypadalo to, že veškerá energie Sršňů je pryč, a především v útoku to bylo jedno velké trápení. Po čtyřech odehraných minutách za stavu 46:39 jsme si vybrali oddechový čas, a pak přišla možná naše nejlepší pětiminutovka v sezóně, kdy jsme byli naprosto nebranitelní a díky šňůře 17:5 hala byla opět na nohou. Jenže z vedení 56:51 jsme se neradovali dlouho, opět ty naše chyby pramenící z únavy a mládí, a tak bylo po třiceti minutách srovnáno na 58:58. Troufám si tvrdit, že v této části utkání už každý nestranný divák fandil nadšeně bojujícím mladíkům z jihu Čech. Poslední desetiminutovka byla taková malá loterie, kdy každý chvilku byl o bod, dva vpředu, ale bylo jasné, že opět rozhodne koncovka. Když minutu před koncem poslal Slavii do vedení košem pivot Jelínek, na druhé straně kontroval nejmenší muž utkání Jakub Šurý. Po timeoutu domácího trenéra Beneše se zkušeně eurostepem prosadila legenda českého basketbalu Pavel Pumprla, aby na druhé straně Vojta Sýkora svou šestou trojkou v utkání proměnil jednu z nejikoničtějších střel v historii našeho klubu. To však bohužel nebyla ta zlatá tečka. Po faulu Pavla Englického deset vteřin před koncem se dvěma úspěšnými trestnými hody připomněl rozehrávač Bradley, na kterém jsme jinak odvedli skvělou práci. Slavie Praha tak byla deset vteřin před koncem ve vedení 87:86 a Sršni si brali svůj poslední oddechový čas. Hned po vyhození by faulován Pavel Englický a stavěl se na čáru trestného hodu, v té chvíli by se atmosféra v hale dala krájet. První trestný hod bohužel neproměnil, avšak druhým srovnává na 87:87. Necelých deset vteřin před koncem se ujímá míče Radek Pumprla a máme tu dejavu prvního utkání. Vteřiny ubíhají, když v té chvíli obchází skvělého obránce Jakuba Šurého a za zvuku klaksonu střílí svůj dvojtakt a ??? Tentokrát narozdíl od prvního utkání svou střelu proměňuje a Slavie Praha se stává MISTREM první ligy pro sezónu 2021/22. Pro Sršně zbyli tak pouze oči pro pláč a pohár za krásné druhé místo byl jen slabou útěchou...
Komentář Jana Čecha: Jak jsem to řekl před rozhodující bitvou, pohádky není konec, dokud nezazní závěrečný klakson. Ten bohužel zazněl přesně ve chvíli, kdy jsem se sice mohl cítit jako Nostradamus, ale zároveň pro každého z nás bude znamenat smutnou vzpomínku na celý život. Protože to, co se odehrálo v pražském Edenu, zase opět posunulo hranice naší rodiny Sršňů o krok dále a na tohle finále se bude dlouho vzpomínat. Můžeme jen litovat, proč do baráže nejdou oba finalisté jako v předchozích letech, protože tahle atmosféra měla parametry NBL. Jsem hrdý na náš klub, na své hráče a na to, čím jsme se během letošní sezóny prezentovali jak na hřišti, tak v hledišti. Tohle nám prostě musí závidět každý, takovou klubovou symbiózu a hrdost na naše barvy se nepoštěstí každému a nikdy nebudu litovat toho, že jsem se před devíti lety vrátil do tohohle klubu.To, co jsem prožíval v posledních týdnech je pro mě více než nějaké tituly, poháry, medaile, tohle jsou zážitky na celý život a věřím, že pokud budeme nadále takhle pracovat, že náš čas přijde. Celé město poblázněné basketbalem by si nejvyšší soutěž zasloužilo! Uměním je v životě vyhrát, ale k tomu patří i různé překážky a prohry, proto jsem šťasný, že jsme hodili veškeré emoce ze série stranou a zachovali jsme se jako vítězové. S veškerou ctí a pokorou jsme napsali tečku za příběhem, který se do dějin Sršňů zapíše zlatým písmem, i když jsme skončili těsně pod vrcholem. Děkuju za vše, byl to asi nejkrásnější basketbalový zážitek v mém životě.
